Když se řekne centrum evropských financí, většina lidí si představí Londýn nebo Frankfurt. Realita je ale jiná. Skutečným lídrem, přes kterého proudí peníze desítek milionů Evropanů, se stala Litva. Jak se zemi s necelými třemi miliony obyvatel podařilo vybudovat největší fintechový hub v EU, proč teď tamní trh zažívá drsné čištění a v čem české projekty porážejí zbytek Evropy?
Továrna na licence a globální fúze
Litva nenechala svůj úspěch náhodě. Zatímco jinde v Evropě narážejí startupy na byrokracii, litevská centrální banka jim dlouhé roky rolovala červený koberec. Že se tato strategie budování B2B infrastruktury vyplácí, dokazují události z přelomu let 2024 a 2025. Úspěšný litevský startup ArcaPay, specializující se na B2B platby, byl odkoupen globální skupinou Ebury. V té má majoritní podíl španělský gigant Santander. Litevsko-britský TransferGo v dubnu 2024 získal 10 milionů dolarů od tchajwanského fondu Taiwania Capital. Celou investici nasměřoval právě do expanze v asijsko-pacifickém regionu. Litevské firmy už zkrátka nejsou jen lokálními hráči, ale tvoří infrastrukturu, do které dnes investují a kterou kupují největší světoví hráči.
Srovnání výkonnosti: Litva ve středu, Česko na chvostu
O propastném rozdílu v dynamice obou trhů jasně hovoří data z evropského srovnání. Podle žebříčku McKinsey & Company se Litva řadí do stabilní střední třetiny evropských fintechů. Česko v něm naopak spadá až na chvost. Do stejné skupiny jako Maďarsko, Slovinsko či Chorvatsko.
Souboj aplikací, kde jsem napřed?
Přestože Česko v žebříčcích neexceluje, z pohledu koncového zákazníka nabízíme špičkové služby. Zatímco Litva staví neviditelnou B2B infrastrukturu, Česko je neuvěřitelně silné ve vývoji viditelných B2C značek a ekosystémů. Tento rozdíl se ukazuje na třech klíčových segmentech.
V gastro sektoru je Česko díky Qerku je evropskou špičkou. To zároveň ukazuje to na náš specifický přístup budování komunity. Přestože k samotnému zaplacení dnes už nepotřebujete mít staženou plnou aplikaci, Qerko stále vystupuje jako silná, viditelná značka. V Litvě a celém Pobaltí jdou na to přes čisté white-label neviditelné B2B platformy (např. GlobalTips, Tablein nebo Choice QR). Restaurace si koupí technologii, vy u stolu naskenujete kód, otevře se vám webová platební brána čistě v barvách dané restaurace, zaplatíte a odcházíte. Litevský fintech je neviditelný motor, ten český buduje lovebrand.
Zatímco Češi milují plošné investování do indexů přes robo-advisory platformy jako jsou Portu či Direct Fondee, Litevci dominují v tzv. specializovaném financování. Jde o platformy, které fungují jako vysoce specializované digitální banky pro jeden konkrétní sektor s hmatatelným zajištěním. Obřím hitem je v Litvě realitní crowdfunding. Jedná se zejména o platformu Profitus, kde se lidé skládají na úvěry pro developery oproti zástavě nemovitosti, nebo platforma HeavyFinance, která propojuje investory napřímo se zemědělci, kterým se půjčuje na těžkou techniku nebo přechod na zelené inovace.
Na tuzemském trhu on-line plateb dominují lokální platební brány jako GoPay nebo Comgate.V oblasti tzv. A2A plateb, přímých bankovních převodů přes PSD2 rozhraní, se postupně etablovala společnost Finbricks, startup Komerční banky. Ta funguje primárně jako B2B agregátor bankovních API. Místo budování vlastní viditelné značky pro koncové uživatele poskytuje technologické zázemí třetím stranám. Její infrastrukturu pro bankovní převody tak na pozadí využívají přímo platební brány (např. Comgate, PayU nebo GoPay), bankynebo účetní a e-commerce systémy, jako ABRA či Upgates pro automatické párování plateb.
Litva měla v tomto sektoru podobné, ale geograficky mnohem širší ambice se startupem Kevin. Ten se snažil o rychlou celoevropskou expanzi s cílem nabídnout A2A platby jako přímou alternativu ke karetním asociacím. Tato strategie agresivního růstu se však ukázala jako neudržitelná. Přes 75 milionů dolarů od investorů jako Accel a Eurazeo firma nedokázala postavit ziskový byznys model. V červenci 2024 litevská centrální banka zakázala Kevinu přijímat nové klienty, firma totiž téměř dvě čtvrtletí po sobě nesplňovala minimální kapitálové požadavky, a navíc nepředložila auditované výroční zprávy. V září 2024 Vilniuský soud vyhlásil insolvenci a centrální banka licenci odňala. Tento kontrast tak ukazuje dva odlišné přístupy k Open Bankingu, postupné budování B2B integrací na lokálním trhu oproti vysoce rizikové snaze o rychlé obsazení celoevropského prostoru.
Nástup tvrdé regulace a kryptoměnové čistky
Pád Kevina byl jen špičkou ledovce. Zprávy z roku 2024 a počátku 2025 jasně ukazují, že éra licence pro každého v Litvě skončila. Trh prochází drsným čištěním. Elektronická instituce Phoenix dostala pokutu 1 milion eur za porušení AML pravidel.
Dalším příkladem je odebrání licence Litevskou centrální banku společnosti Foxpay. Hlavními důvody bylo hrubé systematické selhání v boji proti praní špinavých peněz. Podle zjištění centrální banky firma ignorovala vysoce rizikové klienty, nemonitorovala podezřelé transakce a naprosto selhala v řízení střetu zájmů u vlastního vedení a majitelů. Celá kauza navíc přesáhla hranice byznysu a odstartovala v zemi politický skandál.
V čistkách v krypto sektoru pak hraje největší roli nová celoevropská regulace MiCA. Ta donutila stovky krypto fintechů opustit zemi. Ze 370+ firem pouze zhruba 30 z nich zahájilo v polovině roku 2025 přechod na MiCA licenci. Společnosti, které získaly krypto licenci jinde v EU (např. na Maltě, Kypru nebo v Irsku), využívají v rámci regulace MiCA mechanismus tzv. pasportizace licencí. Díky tomuto jednotnému evropskému pasu mohou naplno obsluhovat celý evropský trh, aniž by si musely budovat drahou základnu a žádat o lokální licenci přímo v Litvě. Celkem 70 subjektů přesunulo své provozní zaměření mimo Litvu, z toho 54 se přemístilo v rámci Evropy (včetně EHP, Švýcarska a Spojeného království). Celkem 16 společností se přemístilo do jurisdikcí mimo Evropu (Kanada, Asie).
Síla českého fintechu
I když jsme opatrní a náš trh je silně svázaný, český fintech vytrvale roste a prokazuje obrovskou sílu. Dle aktuální oborové studie zaměstnává tento sektor už přes šest tisíc lidí – včetně velkého podílu vysoce kvalifikovaných zahraničních expertů – a každoročně generuje hrubou přidanou hodnotu téměř 12 miliard korun, přičemž další miliardy odvádí přímo do státního rozpočtu.
Pokud ale sektor funguje takto dobře, kdo nás brzdí? Z průzkumů mezi samotnými firmami jasně vyplývá, že roste státu navzdory. Obrovských 76 % fintechů považuje za svou hlavní slabinu přebujelou regulaci a legislativní nejistotu, přičemž celá polovina trhu si přímo stěžuje na nedostatečnou podporu ze strany úřadů. Jako záchrana se sice prezentuje spuštění prvního regulačního sandboxu na počátku roku 2026, v praxi jde ale spíše o vládní PR. Sandbox totiž reálné byrokratické bariéry pro vstup na trh nesnižuje. Místo podobných gest by firmy reálně uvítaly přehlednější a vstřícnější regulaci, a především zavedení funkčních zaměstnaneckých akcií ESOP. Právě tento nástroj, po kterém podle dat volá drtivých 94 % firem, by jim totiž jako jediný skutečně pomohl odměňovat a udržet si v Česku klíčové talenty.
Souboj identit, zelené strojírenství a důraz na e-účtenky
Kde Česko Litvu jasně poráží, je digitální identita. Zatímco celé Pobaltí vsadilo na univerzální klíč Smart-ID (aplikaci třetí strany), kterou si musíte stáhnout a nastavit, české banky dokázaly něco, co nikdo nečekal. Konkurenti se posadili ke stejnému stolu a stvořili Bankovní identitu (BankID). Žádné stahování, žádná nová registrace. K úřadům se přihlásíte stejně, jako kontrolujete zůstatek na účtu.
Litva ale energii, kterou nevložila do identity, nasměrovala jinam – doslova. Po odstřižení od ruských fosilních paliv se rychle transformuje v regionální centrum čisté energetiky. Staví obří offshore větrné parky, elektrárny na biomasu, investuje do zeleného strojírenství a udržitelnost prostupuje celou ekonomikou od průmyslu až po běžný nákup.
A právě u pokladny v supermarketu je ten posun nejviditelnější. Největší maloobchodní řetězce jako Maxima a Rimi dnes nabízejí smart receipts souběžně s papírovými účtenkami. Zájem o tisk na termopapír ale přirozeně klesá – a směr je jasný. Nejde přitom jen o PDF v e-mailu. Systém funguje tak, že zákazník jednou propojí svou platební kartu s platformou, a od té chvíle se mu detailní rozpis každého nákupu (položky, DPH, kategorie) automaticky propisuje do jeho finanční aplikace. Žádné focení, žádné přepisování. Pro firmy je to ještě větší revoluce. Při platbě firemní kartou putuje účtenka rovnou do účetního softwaru.
Dospět, nebo dohánět?
Litva nám ukazuje, že když stát podpoří byznys a určí jasnou vizi (ať už ve fintechu nebo zelené energetice), lze vybudovat finanční a technologický motor Evropy. I když teď tamní trh zažívá tvrdé regulační čistky a pády jednorožců, vychází z toho dospělejší. Česko má naopak skvělý in-house vývoj a dravé B2B integrátory, kteří přinášejí do rozpočtu miliardy, a to často byrokracii navzdory. Pokud ale nevyslyšíme volání firem po vstřícnější regulaci a funkčních zaměstnaneckých akciích, budeme se na evropskou ligu dívat navždy jen ze střídačky.
Autor