Právní okénko: Evidence skutečných majitelů (ESM)

Dnes mimořádně monotematicky k problematice evidence skutečných majitelů. Vybíráme z otázek, na které se nás nejčastěji ptáte při rozmanitých příležitostech.

Co to je evidence skutečných majitelů

Evidence údajů o skutečných majitelích (“ESM”) se v českém právním řádu prvně objevila v roce 2018, a to v souvislosti s tzv. IV. AML směrnicí. Ta zavedla povinnost každé právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku zapsat také svého skutečného majitele. Za porušení této povinnosti nebyla stanovena žádná zvláštní peněžitá či nepeněžitá sankce a údaj o tom, kde je skutečným majitelem zůstával neveřejný.

Již bezprostředně po přijetí IV. AML směrnice ale bylo na evropské úrovni jasné, že tato úprava není považována za dostatečnou. Tento stav vyústil ve schválení tzv. V. AML směrnice, která mj. ve vztahu k národním evidencím skutečných majitelů přinesla množství změn. Mezi ty nejvýznamnější patří povinnost členských států zajistit transparentnost ESM – údaje o skutečných majitelích zapsané v národních ESM jsou veřejně přístupné, a také povinnost zakotvit citelné sankce aplikovatelné při porušení povinnosti zapsat skutečného majitele.

V České republice se směrnice projevila zejména v přijetí zbrusu nového zákona č. 37/2021 Sb. o evidenci skutečných majitelů, jenž nabyl účinnosti 1. června 2021 („ZESM“).

ESM je informační systém veřejné správy, který slouží k zápisu zákonem vymezených údajů o fyzických osobách, které jsou tzv. skutečnými majiteli právnických osob zapsaných do jednoho z veřejných rejstříků, například obchodního rejstříku, a svěřenských fondů zapsaných do evidence svěřenských fondů.

ESM je právní úpravou pojata předně jako možný pomocný nástroj při identifikaci klienta ze strany povinných osob dle AML zákona, tedy jako databáze údajů sloužící ke specificky vymezenému účelu.

Zdroj: https://esm.justice.cz/

1. Zahraniční klienti: Jak se přistupuje k ESM u zahraničních klientů?

Údaje o skutečném majiteli zahraničních právnických osob nepodléhají zápisu do ESM Do evidence skutečných majitelů se zapisují nebo automaticky propisují údaje o skutečných majitelích pouze právnických osob se sídlem na území České republiky. Zahraniční subjekty, tj. subjekty se sídlem mimo ČR, nepodléhají povinnosti zapsat údaje o skutečném majiteli do ESM. Tyto subjekty současně nemohou ani provést zápis do evidence dobrovolně.

Přestože zahraniční právnické osoby vůči evidenci skutečných majitelů přímé povinnosti nemají, musí se i jimi české evidující osoby zabývat, pokud budou mít skutečného majitele jejich prostřednictvím. Při hledaní skutečného majitele se tak musí posuzovat vztahy v zahraničních právnických osobách, jejichž prostřednictvím může být získáván prospěch nebo uplatňován koncový vliv a mohly by naplnit znaky pro klasifikaci jako skutečného majitele. 

Odlišná je situace v případě jiných právních uspořádání, jimiž jsou jak svěřenské fondy podle českého práva, tak také zahraniční svěřenské fondy. Evidenční povinnost vůči české ESM je dána, pokud se svěřenský správce nachází na území České republiky, nebo naopak mimo území některého z členských států Evropské unie a zároveň existuje významný vztah právního uspořádání k České republice (např. svěřenský fond je z ČR spravován).

Výjimka z této povinnosti se uplatní na ta právní uspořádání, jejichž skutečný majitel již byl registrován v rámci jiného členského státu Evropské unie.

2. Nesrovnalosti v ESM: Jak postupovat při zjištění nesouladu údajů v ESM při existujícím obchodním vztahu?

Pod pojmem nesrovnalost si lze dle ZESM představit dvě situace, a 1. stav, kdy údaje, které byly z ESM vymazány bez náhrady, nebo s nahrazením novými údaji, neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, nebo 2. stav, kdy v ESM nejsou zapsány žádné údaje. Nesrovnalostí v zapsaných údajích se tedy rozumí chyba v údajích, a to i těch dříve zapsaných, případně absence povinně zapisovaných údajů.

V souvislosti s potřebou detekovaní možných nesrovnalostí je zavedena oznamovací povinnost pro a povinné osoby ve smyslu AML zákona. Takovými osobami jsou typicky finanční instituce. Povinná osoba řeší ty nesrovnalosti, které shledá při provádění identifikace nebo kontroly klienta. Jde o nesrovnalosti v zápisu klienta v evidenci. Povinná osoba na nesrovnalost nejprve klienta upozorní, přičemž mu sdělí, v čem nesrovnalost spatřuje. Ve většině případů je žádoucí klientovi umožnit se k nesrovnalosti vyjádřit. Pokud však klient nesrovnalost relativně rychle nevyvrátí nebo neodstraní, musí povinná osoba nesrovnalost oznámit příslušnému soudu. Ten může přistoupit k zahájení řízení o nesrovnalosti

Za přestupky spočívající v porušení evidenční povinnosti evidující osoby lze uložit pokutu až do výše 500 000,- Kč. Stejná sankce hrozí osobě, která porušila povinnost poskytnutí potřebné součinnosti.  Od toho, že nebyla zapsána správná osoba, nebo že nebyl zapsán vůbec žádný údaj se odvíjí i další následky, kterou mohou být trojí: 1. nevymahatelnost tzv. zastíracích smluv, 2. nemožnost výplaty zisku a 3. zákaz hlasování v nejvyšším orgánu (valné́ hromadě, členské schůzi) obchodní korporace skutečnému majiteli, který není zapsán v evidenci skutečných majitelů.

3. Prodleva v automatickém průpisu: Setkal jste se ve své praxi s prodlevou automatického průpisu?

Automatický průpis je mechanismus přebírání některých údajů z veřejných rejstříků a z evidence svěřenských fondů do evidence skutečných majitelů. Fyzické osoby vedené ve veřejném rejstříku v určitých pozicích jsou s ohledem na naplnění zákonných předpokladů automaticky propsány jako skuteční majitelé. K automatickému průpisu dojde tehdy, nezajistila-li zápis požadovaných údajů sama povinná osoba. Pokud však již svého skutečného majitele zapsala a současně ho lze určit podle pravidel automatického průpisu, může evidující osoba navrhnout soudu zajištění následného automatického průpisu.

Automatický průpis nastává vždy, bez ohledu na to, zda již evidenční povinnost byla splněna, či nikoli. Pokud nastanou prodlevy v automatickém průpisu, tak se lze obrátit na technickou podporu. Lze se domnívat, že průpis nenastal, byť zjevně nastat měl, měla by se situace posuzovat ve prospěch evidující osoby a v mezidobí k ní přistupovat jako by evidenční povinnost splnila.

4. AML prohlášení: Jaký máte názor na používání čestného prohlášení v rovině AML?

Čestné prohlášení samo o sobě nelze pro zjišťování skutečného majitele a vlastnické a řídící struktury právnické osoby, považovat za důvěryhodný zdroj informací.

Tomuto odpovídá také novelou AML zákona, účinnou od 1.1.2021, učiněné zpřesnění povinností povinných osob podle AML zákona, kterým je ukládáno nespoléhat se pouze na čestné prohlášení jakožto dostatečný zdroj informací, nýbrž jsou povinny jej doplnit ještě o zdroj další, přičemž při volbě tohoto zdroje záleží na rizicích spojených s osobou, jež čestné prohlášení podává. 

Za důvěryhodný zdroj lze naopak považovat zejména výpis z registru či databáze vedené státním orgánem nebo veřejnou listinu (např. notářský zápis). Pokud je objektivně jediným zdrojem informací čestné prohlášení klienta, je na povinné osobě, aby na základě rizikově orientovaného přístupu zhodnotila, zda je na místě s klientem odmítnout uskutečnit obchod či uzavřít obchodní vztah, nebo zda ho minimálně zařadit do kategorie se zvýšeným rizikem.

V určitých případech může být spolehnutí se na čestné prohlášení jakožto relevantní zdroj informací odůvodněno (např. v případě zahraničních společností, z jurisdikcí, kde nelze stav doložit na základě informací z veřejných rejstříků), ovšem i v takových situacích je třeba vynaložit přiměřenou snahu ověřit obsah čestného prohlášení například z veřejně dostupných zdrojů a komerčních databází, má-li je osoba k dispozici. Pokud ověření není možné, je to důvodem pro další opatření uplatňovaná proti osobě, jejíž identifikace a kontrola se provádí.

Zjevným účelem uvedených opatření AML zákona je tedy upozornit, že čestné prohlášení stojící samostatně a nepodpořené další doloženou snahou osoby ověřit předkládané informace nad jeho rámec není zpravidla dostatečně důvěryhodným zdrojem informací, a proto povinným osobám doporučujeme při kontrole informací nespoléhat výhradně na tento zdroj, nýbrž věnovat dostatečnou pozornost ověření předkládaných informací také ze zdrojů dalších.

Autorem právního okénka je AK FINREG PARTNERS

Jan Šovar, AK FINREG PARTNERS

Jan Šovar je advokátem a  jedním z předních expertů v oblasti práva finančního trhu a poradenství pro fintechy. Prostřednictvím kanceláře FINREG PARTNERS, kterou spoluzakládal,  pomáhá klientům s komplexními právními otázkami ohledně práva finančního sektoru.

AK FINREG PARTNERS

FINREF PARTNERS je advokátní kancelář. Její právní a regulatorní poradenství přesahuje hranice tradičního výkonu advokacie. Klientům poskytujete široké spektrum právních služeb v oblasti finančního trhu, včetně externího výkonu compliance a interního auditu. Soustředí se rovněž na problematiku občanského a obchodního práva, a to zejména v souvislosti s přípravou smluv, obchodních podmínek a jiných dokumentů, které klienti potřebují při své činnosti.