V lednu přichází procitnutí. Užít si hojnost alespoň o Vánocích totiž pro řadu lidí opět znamenalo vypůjčit si peníze. Není divu, žijeme v zemi, kde pětina domácností nemá vůbec žádné finanční rezervy, což je řadí mezi zranitelné. Nabízí se otázky: Jak se z hlediska úvěrů nedostat do problémů? Jak si půjčit rozumně?
Zcela zásadním prvkem úvěrového procesu jsou v moderních státech bezpochyby bankovní a nebankovní registry. A to jak na straně věřitele, tak právě i dlužníka. I zde ale platí „když dva dělají totéž, není to totéž“. Pro příklad si můžeme vzít srovnání fungování bankovních a nebankovních registrů ve dvou „sociálně“ vyhlížejících státech – v České republice a na Islandu. Na ostrovním státě severní Evropy efektivně funguje centrální registr klientských informací. U nás bohužel ne. Neexistuje ani následná pomoc dlužníkům, aby se vyvarovali prohlubování dluhové pasti.
V Česku sice existuje hned několik úvěrových registrů – bankovní CBCB, leasingový LLCB, nebankovní CNCB nebo SOLUS – základní problém z hlediska shromažďování klientských informací ale vidím v absenci centralizovaného přístupu. Provozovatelé mezi sebou nesdílejí nebo sdílet nechtějí data a do registrů neexistuje centralizovaný přístup (takovou první vlaštovkou, která se českému standardu vymyká, je registr platebních informací REPI.) Můžeme si položit otázku, proč tomu tak je a zda je to věc ochoty nebo právních norem.
Věřitelé v tuzemsku tak nemají přístup ke klíčovým informacím ze všech bankovních a nebankovních registrů. Rizikoví klienti naopak mají “otevřenou” cestu k dalším a dalším úvěrům, bohužel však i k dalším problémům. Ty často vedou až k insolvenci. Do okamžiku zahájení insolvenčního řízení přitom žádná soukromá ani státní složka nedokáže klientovi efektivně pomoci.
Přístup Islandu?
Přístup Islandu k úvěrovým registrům je jiný. Funguje plně centralizovaný registr, který navíc kromě bankovních a nebankovních pohledávek eviduje i pravomocně odsouzené pohledávky. Tedy i ty směrem k dodavatelům energií či telefonním operátorům. Každý potenciální věřitel může nahlédnout a vyvarovat se úvěrování klientů, kterým hrozí právě dluhová past.
Jedním z dalších prvků ochrany dlužníků potažmo věřitelů na Islandu je Úřad Ombudsmana pro dlužníky (UMS). Jeho úkolem je dle zákona hlídat zájmy dlužníků a poskytovat jim v případě potřeby bezplatnou pomoc, a to jak z hlediska osobního rozpočtu, zprostředkování komunikace s věřiteli či vzdělávání v oblasti financí. Posledním úkolem je také přijímat stížnosti a podněty dlužníků na nedostatky v úvěrové činnosti bankovních i nebankovních subjektů. Díky UMS se dlužník může vyvarovat soudního řízení a insolvence, která na Islandu jako nástroj také existuje.
S nadsázkou lze říci, že podobným úřadem u nás je Finanční arbitr spadající pod ministerstvo financí. Technicky by měl také klientům pomáhat předcházet soudním přím. Bohužel však jediným jeho úkolem je být mimosoudním orgánem mezi klientem a finanční institucí. Výsledkem jeho práce je často pouze „donucení“ instituce k dohodě s klientem a spornou smlouvu zrušit V praxi tedy tento orgán nijak neřeší situaci klienta a zcela formalisticky se fixuje na uzavřenou smlouvu, a nikoliv na podstatu problému. To ale nijak nepřispívá ke zvyšování finanční gramotnosti obyvatel a snížení zadlužení právě díky finančnímu vzdělání.
Nutno podotknout, že problém netkví v samotném Finančním arbitru. Ten se striktně drží mandátu, který mu dala zákonná norma z roku 2002. Bylo by však přínosné podívat se “za plot“ a nechat se inspirovat dobře fungujícím přístupem Islandu. Začít bychom mohli třeba právě zajištěním centrálního přístupu do úvěrových registrů.
Autor:
Ondřej Šmakal je předním českým manažerem s mnohaletými zkušenostmi z oblasti marketingu, financí a pojišťovnictví. V minulosti pracoval mimo jiné jako manažer direct marketingu penzijních fondů v ČSOB Pojišťovně či pojišťovně Aegon. Posledních 10 let se pak pohybuje na vysokých řídících pozicích ve společnostech poskytujících nebankovní půjčky. Od roku 2017 je generálním ředitelem islandsko-česko-britské fintech skupiny Orka Ventures, jež se zaměřuje na on-line poskytování hotovostních spotřebitelských úvěrů a předplacených debetních karet na několika trzích střední a severní Evropy.
Orka Ventures je mezinárodní fintech skupina zaměřená na poskytování spotřebitelských úvěrů a dalších finančních produktů. Od konkurence se liší především sofistikovaným skóringovým modelem, který díky využití velkých dat dokáže minimalizovat rizika spojená s podvody a úvěry v selhání. Jakožto původem česká skupina sídlí Orka v Praze, jádro jejího podnikání ale v současnosti leží v Dánsku a na Islandu. Ve druhé jmenované zemi je se 125 tisíci klienty ve svém oboru dokonce lídrem trhu. Celkový objem úvěrů poskytnutých ze strany Orka Ventures klientům dosáhl za 11 let existence skupiny již téměř 3,3 miliardy korun.
Autor