Kolaps FTX někteří experti na kryptoměny přirovnávají ke krachu investiční banky Lehman Brothers s dovětkem, že pád FTX bude mít nejspíše naštěstí dosah „pouze“ na krypto sektor, jelikož spotřebitelské úvěry, hypotéky apod. jsou pořád převážně čerpány a spláceny v běžných (fiat) měnách.
Stejné přirovnání se pak nabízí i z pohledu (evropského) práva, když tzv. druhá evropská směrnice o trzích s finančními nástroji (MiFID II) byla reakcí na finanční krizi vyvolanou právě insolvencí Lehman Brothers. Bude právě projednávané evropské nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCA) přijato díky krizi na kryptotrhu rychleji? Pomůže evropskému kryptosektoru předcházet podobným krizím?
Co způsobilo krach FTX
Ke krachu burzy FTX vedlo několik důležitých okolností. Jednou z nich byl prodej podílu v FTX v roce 2021, když konkurenční burza Binance, za kterou stojí C. Zhao, prodala svůj podíl zpět S. Bankman-Friedovi, zakladateli FTX, přičemž kupní cena byla částečně hrazena v FTT tokenech vydaných samotnou FTX. Další byl článek serveru CoinDesk naznačující na základě uniklých dokumentů, že Alameda Research, hedgeový fond náležící do stejné skupiny jako burza FTX, držel neobvyklé množství FTT tokenů a zřejmě používal FTT jako zajištění (kolaterál) k financování svých různých aktivit.
Tato informace zřejmě vedla Binance k prohlášení, že prodává své tokeny FTT, což spustilo lavinu prodejů FTT, kterou FTX již nemohla ustát. Ještě chvíli to vypadalo, že FTX uteče hrobníkovi z lopaty a Binance zachrání FTX před pádem (ke kterému sama „přispěla“), nicméně i Binance z nákupu FTX vycouvala.
O tom, proč se FTX najednou ocitla v insolvenční situaci a požádala o ochranu před věřiteli, poskytují další indicie např. vysvětlení Binance, proč se rozhodla neodkoupit FTX, nebo také prohlášení nového CEO FTX Johna Raye, zkušeného insolvenčního krizového manažera, který dohlížel například na likvidaci společnosti Enron nebo kanadského telekomunikačního giganta Nortel. Objevují se výrazy jako „špatné nakládání s finančními prostředky zákazníků“, „údajná vyšetřování amerických úřadů„, „používání softwaru k utajení zneužití finančních prostředků zákazníků“ nebo „úplné selhání korporátních kontrolních mechanismů“.
MiCA – evropský strážce před podobnými kolapsy?
Nařízení MiCA je součástí balíčku pro oblast digitálních financí, který předložila Evropská komise již v září 2020. Deklarovaným cílem balíčku má být podpora inovací a zavádění nových finančních technologií a zajištění odpovídající úroveň ochrany spotřebitelů a investorů. Zprávy z médií popisující důvody krachu FTX jsou jasným argumentem, proč je ochrana investorů a spotřebitelů důležitá.
MiCA klade na poskytovatele služeb souvisejících s kryptoaktivy řadu požadavků, a to jak ohledně vnitřního fungování, tak navenek při jednání se zákazníky. Pokud by MiCA již platila, subjekt podobný FTX působící v EU by musel být držitelem licence pro provoz obchodní platformy (tedy burzy) pro kryptoaktiva. Všichni držitelé takové licence budou muset, mimo jiné: jednat čestně, spravedlivě a profesionálně v nejlepším zájmu zákazníků, nepoužívat kryptoaktiva zákazníků k obchodování na vlastní účet a chránit vlastnická práva zákazníků, pokud drží jejich kryptoaktiva, a to zejména pro případ své insolvence, nebo mít vždy zavedeny tzv. obezřetnostní záruky.
Již z tohoto neúplného výčtu je patrné, že MiCA jasně cílí na oblasti, ve kterých FTX skoro jistě selhala. Lze tedy říct, že se díky nařízení MiCA v budoucnu povede v Evropské unii předcházet podobným scénářům? Ano, ale…
Pokud by bylo nařízení MiCA skutečně expresně přijato, potrvá ještě poměrně dlouhou dobu, než bude uvedeno „do života“. Je to jednak z důvodu odložení jeho účinnosti (použitelnosti) o 12, resp. 18 měsíců, a také z důvodu, že nařízení předpokládá existenci množství pokynů (guidelines) vytvořených ESMA (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy). Odpověď na úvodní otázku tak zní: Dnes ne, ale snad brzy ano.
Druhá strana mince
Kryptoaktiva jsou v současnosti, s výjimkou opatření proti praní peněz a financování terorismu, do značné míry neregulovaná, což přináší z pohledu investorů jisté výhody, nicméně to znamená i vyšší riziko zapojení subjektů s neprofesionálním, nebo dokonce kriminálním pozadím.
Pro část aktérů, zejména přísně regulovaných institucí, by nastavení jasného právního rámce pro vydávání kryptoměny, provozování burzy nebo fungování služeb spojených s kryptoaktivy mohlo být impulsem pro větší angažovanost v této oblasti. Naopak, totéž může odradit ty aktéry či investory, pro které je pohyb v neregulované oblasti často benefitem, ne-li přímo cílem.
Praxe si proto klade otázku, zda regulace této oblasti přinese Evropě kýžené inovace a nové finanční technologie, nebo zda spíše vyžene investory do méně regulovaných vod mimo evropský prostor. Pozorování chování investorů po krachu FTX by tak mohlo posloužit jako vodítko. Objevují se také názory, že vzniklá nedůvěra vůči tokenům jediného vydavatele (jako je například token FTT) způsobí odliv investorů do oblasti decentralizovaných kryptoměn, na které ale připravovaná evropská regulace dopadá pouze částečně (viz zejména recitál (12a) MiCA).
A co doma?
V uplynulých dnech se v médiích objevily zprávy o zásahu Policie ČR v pražském sídle společnosti XIXOIO a.s. zabývající se obchody s tzv. virtuálními tokeny, a dokonce i o údajném zadržení jejich představitelů. Již v roce 2021 Česká národní banka upozorňovala investory, že XIXOIO a.s. pod její regulaci nespadá a nedisponuje žádným povolením od ČNB, ačkoliv veřejná prezentace XIXOIO a.s. takový dojem mohla vzbudit. Navíc média informovala o podezřeních, zda se nejedná o Ponziho schéma. Ačkoliv se XIXOIO a.s. brání, že ze strany vyšetřujících orgánů se jedná pouze o „masivní nepochopení našeho byznys modelu“, a výsledek vyšetřovaní je zatím nejasný, i tato ryze česká kauza svědčí o tom, že stanovení jasných pravidel pro „kryptopodnikání“ je naprosto žádoucí.
Nezbývá než nadále pozorně sledovat další legislativní vývoj a doufat, že přiléhavá a citlivá regulace v budoucnu přinese do světa kryptoaktiv jasná a vymahatelná pravidla a dostatečné záruky pro obchodníky, investory i jakékoli ostatní zúčastněné subjekty.
Autoři: Katarína Jendželovská a Filip Murár z advokátní kanceláře Noerr
Autor