Životní pojištění si lze odečíst z daní, pamatuje si plno lidí. To není úplně pravda: z daní se dá odečíst jen tzv. investiční životní pojištění – tedy pojištění, které zároveň funguje jako jakýsi investiční produkt.
Na čistě rizikové životní pojištění, jehož cílem je pomáhat v nepříznivých životních situacích, jako je pracovní neschopnost či úmrtí, se daňové úlevy nevztahují. Z pohledu spotřebitele jde přitom o často výhodnější produkt. Situace je podobná napříč finančními produkty a službami.
Důvod, proč tomu tak je, je jednoduchý – zákon, který umožní si daňový základ snížit o určitou částku vynaloženou na finanční produkty, jako je investiční životní pojištění či penzijní spoření a důchodové připojištění, byl naposledy novelizován v roce 2015 – Tedy dost dávno na to, aby se situace zásadně změnila.
Pojištění a daňový základ?
Konkrétně investiční či kapitálové životní pojištění, které si lze z daňového základu odečíst, bylo před lety velmi populární. Řadu let už ale jeho obliba upadá.
To dokazují čísla. Zatímco v roce 2017 měla investiční životní pojištění sjednané zhruba pětina Čechů, o dva roky později už to byla jen zhruba desetina. Přesto trh s životním pojištěním v posledních letech roste. Podle České asociace pojišťoven jen loni předepsané pojistné v sektoru životního pojištění vzrostlo o 1,5 %.
Z toho vyplývá, že lidé preferují rizikové životní pojištění. To si ale z daní odečíst nikdo nemůže, byť jde o životko v tom pravém slova smyslu – tedy o pomoc v případě smrti, invaliditě či dlouhodobé pracovní neschopnosti. Klienti a pojišťovny se to snaží obcházet tak, že si sjednávají životka, která na investiční složku produktu vynakládají jen pár korun pouze proto, aby splnili literu zákona.
Naposledy po změně pravidel daňových výhod pro spoření, investice a životní pojištění volala hrstka poslanců v roce 2019. Konkrétní návrh změn, který měla sněmovna projednávat v roce 2020, ale smetla ze stolu koronavirová pandemie a další krizové události.
Je úctyhodné, že stát motivuje občany i zaměstnavatele k tomu, aby si spořili, investovali či aby se pojišťovali. Nicméně zákonodárci zaspali přinejmenším jedno desetiletí překotného vývoje na poli finančních produktů. Ve výsledku tak diskriminuje ty nové na úkor těch starých. Řeč nemusí být jen o životním pojištění – proč si zasluhuje daňové zvýhodnění zrovna penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření, když existuje plno spořících nebo investičních produktů, které slouží jako mnohem výnosnější spoření na důchod?
Další články:
Autor