V článku o Litevském fintech ekosystému jsme se bavili o tom, jak Litva vybudovala největší fintechový hub v EU. Zmínili jsme ArcaPay, Kevin, litevskou chuť k B2B infrastruktuře. Ale jedna věc zapadla mezi řádky, přitom je to možná nejzajímavější kousek celého příběhu. Když se podíváte na číslo účtu jakéhokoliv evropského nebankovního fintechu – Revolut, TransferGo, Satchel, ale i desítky méně známých platebních startupů – najdete IBAN začínající LT. Proč? Kde se vzal? A co to vlastně říká o stavu evropské platební infrastruktury? Odpověď se jmenuje CENTROlink.
Problém, který nikdo nechtěl řešit
Dříve to fungovalo tak, že pokud chtěl nebankovní startup nabídnout vlastní eurový účet, musel si sehnat korespondenční banku. Ta mu sice přístup do platební sítě zprostředkovala, ale startup za to platil tvrdou daň: vysoké poplatky, boj s rigidním API a permanentní existenční strach. Komerční banka totiž mohla startupu smlouvu kdykoliv ukončit. Ze strachu z regulace, z compliance, anebo jednoduše proto, že v něm začala vidět konkurenci. Odborně se tomuto fenoménu říká de-risking. Pro fintech, jehož celý byznys stojí na průchodnosti plateb, je takové odstřihnutí doslova rozsudek smrti.
Litevská centrální banka (Bank of Lithuania) tedy v roce 2015 udělala něco, co jinde v Evropě nikoho nenapadlo, postavila vlastní platební systém a otevřela ho přímo startupům. Výsledek? V roce 2019 se počet plateb přes CENTROlink doslova zdvojnásobil, z 21 na 43 milionů. V roce 2022 jich bylo už 276 milionů v hodnotě 477 miliard eur. Žádný zprostředkovatel, žádná komerční banka mezi fintechy a platebním systémem. Přímý přístup do SEPA přes centrální banku samotnou.
Co CENTROlink konkrétně umí
Technicky jde o retailový platební systém, přes který Bank of Lithuania poskytuje oprávněným institucím, bankám, institucím elektronických peněz (EMI) a platebním institucím (PI), přímé API napojení na evropské clearingové sítě STEP2, RT1 a TIPS. V praxi to znamená vlastní IBANy pod vlastní značkou. Fintech s litevskou licencí si může generovat klientské účty se svým BIC kódem. Proto vidíme LT u tolika evropských platebních aplikací. Nejsou to jen lokální litevské produkty, jsou to globální fintechy, které si vybraly Litvu jako vstupní bránu do Evropy.
Dalším tahákem jsou SEPA Instant platby 24/7/365. Okamžité platby v eurech s vypořádáním do 10 sekund, dostupné nepřetržitě včetně Vánoc. Systém spustila jako pilotní uživatel firma TransferWise (dnes Wise), peníze dorazily protistranám v Estonsku a Španělsku za 3 sekundy. V neposlední řadě je to nulové kreditní riziko. Klientské prostředky leží přímo u centrální banky, ne u žádného komerčního hráče, který může zkrachovat nebo změnit podmínky.
Proč to funguje: ekosystém, nejen nástroj
CENTROlink by sám o sobě nestačil. Co z Vilniusu udělalo fintech metropoli, je to, že Bank of Lithuania kolem něj postavila celý vstupní ekosystém. EMI nebo PI licenci lze v Litvě získat za 3 až 6 měsíců za poplatek 1 463 eur. Litevská licence zároveň automaticky platí ve všech 30 státech EHP díky EU passportingu. Centrální banka navíc nabízí Regulatory Sandbox pro testování produktů v živém prostředí a Newcomer Programme – vstupní konzultace zdarma pro nově příchozí firmy. Díky tomu přišly do Litvy firmy jako Revolut, Shift4 Payments nebo TransferGo. Přišly proto, že jim Litva nabídla něco, co jinde v EU neexistovalo. Mohly zde postavit platební produkt rychleji a levněji než kdekoliv jinde v EU.
Vstupní bariéry, o kterých se nemluví
Bylo by naivní tvrdit, že CENTROlink je jen otevřená brána, přes kterou kdokoliv volně projde. Realita je podstatně drsnější a vstupní bariéry jsou záměrné. Centrální banka nezná kompromis. Tyto dva případy to dokládají lépe než jakákoli statistika.
SatchelPay přišla o přístup k CENTROlinku v roce 2019 poté, co opakovaně ignorovala povinnost předkládat finanční výkazy. Nešlo o složitý případ praní peněz, firma prostě přestala komunikovat s regulátorem.
Případ Foxpay v roce 2024 byl závažnější. Bank of Lithuania po hloubkové inspekci odhalila systematické selhání AML procesů, nedostatečnou ochranu klientských prostředků a vazby kontrolního akcionáře na osobu s trestní minulostí. Litevská vláda následně prohlásila, že hlavní akcionář není v souladu s národními bezpečnostními zájmy. Foxpay přišla nejprve o přístup k CENTROlinku, pak o možnost provádět jakékoli platby, a nakonec v listopadu 2024 o licenci úplně.
Vstup do systému je náročný běh na dlouhou trať. Samotné napojení na CENTROlink vyžaduje nejdřív důkladné prověření ze strany centrální banky. To bývá náročnější než následná technická integrace. Celý proces od podání žádosti po reálný provoz trvá typicky v řádu měsíců. Infrastruktura staví na ISO 20022 standardu, certifikátové autentizaci a přísných SLA požadavcích na provozní odolnost. Pro menší tým bez zkušeností s regulovanou infrastrukturou je integrace spíš překážkou než příležitostí. S tím souvisí i velmi náročné kapitálové požadavky. Samotná plná EMI licence vyžaduje minimální základní kapitál €350 000. K tomu přičtěte €20 000–25 000 za právní přípravu dokumentů, náklady na compliance tým a provozní infrastrukturu. U plnohodnotné licence tedy vyjde reálný vstup na nižší jednotky milionů eur. Litva ale nabízí i tzv. restricted EMI licenci bez kapitálového požadavku. Ta je platná pouze v Litvě, ne v celém EHP, a celkový objem klientských prostředků nesmí přesáhnout €900 000 měsíčně. Mnoho startupů jde nejdříve touto cestou, otestují produkt na litevském trhu a pak upgradují na plnou licenci s EU passportingem.
Od podání žádosti po reálný provoz přitom typicky uplynou měsíce. A i po úspěšné integraci narazí startup na jeden strukturální limit, který CENTROlink prostě nevyřeší, funguje výhradně pro euro. Pokud chce fintech operovat ve SWIFT, USD, GBP nebo, a to je pro české startupy klíčové, v CZK, musí stejně hledat další partnery. CENTROlink je skvělý vstup do Evropy, ale nenahradí globální korespondenční bankovnictví. Pro firmy, jejichž klienti žijí v zemích mimo eurozónu, zůstává závislost na tradičních bankách zachována.
Je CENTROlink monopol? A vadí to?
Otázka, kterou si jen málokdo dovolí položit nahlas zní: Co se stane, když má jedna centrální banka v rukou klíče k platební infrastruktuře stovek fintechů?
Z formálního hlediska monopol není. Pokud fintech získá bankovní licenci nebo si najde ochotného BaaS partnera, může se do SEPA napojit i přes EBA CLEARING nebo francouzský STET. Tyto cesty ale pro firmu s EMI nebo PI licencí prakticky nedávají smysl. Jsou dražší, pomalejší a méně přístupné. CENTROlink svou dominanci drží jednoduše proto, že je pro nebankovní instituce nejdostupnější. Není to důsledek regulatorního omezení konkurence, ale fakt, že žádná jiná instituce podobnou infrastrukturu prostě nevybudovala.
Jenže dominance s sebou nese rizika. Technická odstávka na straně centrální banky může ochromit najednou stovky firem. Klientská likvidita stovek milionů eur leží v podstatě na jediném místě. To by neměl přehlížet žádný startup, který na CENTROlinku staví svůj byznys.
A pak je tu otázka politická. Litevská centrální banka zatím ukázala, že umí být tvrdým, ale férových arbitrem. Co se ale stane za deset let, pokud se regulatorní priority změní? Fintech, který postavil celý byznys na litevské infrastruktuře, má velmi omezené možnosti odejít, aniž by to zákazníci pocítili.
Paradox CENTROlinku je tedy v tom, že odstranil závislost fintechů na komerčních bankách, ale nahradil ji závislostí na jedné centrální bance. Jde tedy o jinou formu závislosti než na komerční bance. Je sice bezpečnější, ale závislost zůstává.
Proč nemáme nic podobného?
Tady se dostáváme k otázce, která by měla zajímat každého, kdo přemýšlí o budoucnosti českého fintechu. Máme CERTIS. Funguje spolehlivě, zvládá domácí CZK platby bez problémů a ČNB ho spravuje s precizností hodnou centrální banky. Ale je navržen výhradně pro tradiční bankovní instituce. Nebankovní fintech k němu přímý přístup prostě nemá. Pokud chce český startup nabídnout eurový IBAN a instant SEPA platby, tedy to, co dnes považujeme za základní funkci platební aplikace, má v zásadě dvě možnosti. Buď si zaplatí BaaS poskytovatele a platí jeho marži, závisí na jeho SLA a čelí rizikům, které CENTROlink před deseti lety odstranil. Nebo si pořídí litevskou licenci, napojí se na CENTROlink, a odejde z Česka jako regulatorní základny. Žádná z těchto cest není pro český startup ideální.
Odpověď na otázku, proč ČNB podobný krok neudělala, se dá shrnout do dvou rovin. První je konzervativní mandát. ČNB historicky chápe svou roli jako ochránce finanční stability, nikoliv jako aktivistu platebního trhu.
Druhým faktorem je chybějící euro. Česko není v eurozóně a zřejmě ještě dlouho nebude. CENTROlink je postaven primárně pro euro SEPA prostor. Bez eura by analogický český systém řešil jen CZK platby, kde tradiční banky dominují a nikdo nemá přirozenou motivaci tlačit na změnu.
Výsledek? Podle studie České fintechové asociace z roku 2025 považuje 76 % českých fintechů regulaci a legislativní nejistotu za svou hlavní slabinu a polovina trhu poukazuje na nedostatečnou podporu ze strany státu a regulatorních orgánů. Litva tento problém vyřešila v roce 2015. Česko zatím hledá odpověď.
Kam CENTROlink míří
Stát na místě CENTROlink nemůže, a také nezůstává. Bank of Lithuania v roce 2025 zahájila zásadní migraci celého systému. EMI a PI instituce přecházejí z modelu adresovatelných BIC držitelů na model přímých účastníků v souladu s evropskou Settlement Finality Directive (SFD) a revidovanou PSD2. Jinými slovy: instituce přestávají být jen hosty v systému centrální banky a stávají se plnohodnotnými přímými účastníky evropského platebního ekosystému. To znamená větší autonomii, ale také větší odpovědnost za vlastní likviditu a řízení rizik. Od dubna 2025 nemohou EMI a PI v CENTROlinku držet neomezené zůstatky klientských prostředků, musí je aktivně spravovat podle pravidel ECB.
Paralelně přichází i SEPA Request to Pay (SRTP). Nový typ platební zprávy, který umožní firmám posílat strukturované platební požadavky přímo do bankovní aplikace plátce. Pro Litvu, kde SEPA direct debit historicky takřka neexistoval, jde o klíčový nástroj pro inkasní platby.
Na horizontu je však větší otázka, co přinese PSD3? Nová direktiva tlačí na otevření přístupu do platební infrastruktury napříč celou EU. Pokud se podaří prosadit přímý přístup EMI a PI k centrálním bankovním systémům jako standard pro celou Unii, litevský model přestane být výjimkou a stane se šablonou. Konkurenční výhoda Litvy by se tak mohla postupně snižovat, ale litevský ekosystém firem, know-how a reputace zůstanou.
Kdo vlastní infrastrukturu, vlastní trh
CENTROlink není jen technický projekt. Je to politické rozhodnutí o tom, komu patří přístup k platební infrastruktuře. Litva se rozhodla, že přístup nepatří jen bankám. Výsledkem je ekosystém čítající přes 280 fintechů, 30 milionů zákazníků a roční objem transakcí v řádu stovek miliard eur.
Česko zatím toto rozhodnutí neudělalo. Má funkční CERTIS, dravé B2C startupy a vývojáře světové úrovně. Ale pokud nevyslyšíme volání firem po vstřícnější infrastruktuře a nepřestaneme je tlačit do náruče litevské centrální banky, zůstaneme závislí na infrastruktuře, kterou jsme sami nevybudovali. A na IBANech českých fintechů bude svítit LT ještě dlouho.
