Minule jsme se na Fintree bavili o konci plastových dokladů a nástupu evropské digitální peněženky (EU Digital Wallet). Ta řeší otázku identity – kdo jsme. Jenže digitální identita je jen část skládačky. Stejně důležitá otázka je, kdo bude řídit naše každodenní platby a jestli i tam dokáže Evropa získat kontrolu zpět.
Naše peníze totiž stále ovládají zaoceánské korporace. Naprostá většina plateb v Evropě teče přes sítě amerických společností Visa a Mastercard. K tomu Apple a Google ovládají přístup k platbám přes chytré telefony. Bez jejich svolení si evropské banky nemohly postavit vlastní mobilní peněženky. Evropa ale řekla dost a rozjíždí boj o platební suverenitu. Kdo vyhraje: dravý bankovní projekt Wero, státní Digitální euro, nebo kryptoměnové stablecoiny?
Proč vůbec bojovat o platební suverenitu?
Když dnes zaplatíte v kavárně nebo na e-shopu kartou, obchodník z transakce odvede zhruba 1,5 až 3,5 % na poplatcích. Tyto peníze se rozdělí mezi vaši banku, provozovatele terminálu a karetní asociaci, typicky americkou Visu nebo Mastercard. V kontextu celé Evropské unie to znamená každoroční odliv miliard eur mimo evropský finanční systém.
Nejde ale jen o peníze. Jde o geopolitiku a data. V případě vážné mezinárodní roztržky s USA by odpojení Evropy od těchto systémů bylo sice politicky extrémně složité, ale principiálně možné. Především by však rozhodnutí nebylo v evropských rukou. Evropská unie proto aktuálně zkouší několik cest, jak tuto závislost snížit.
Wero – pragmatismus komerčních bank
První odpovědí je ryze komerční projekt Wero, za kterým stojí konsorcium velkých evropských bank EPI (European Payments Initiative). Nesnaží se vymýšlet kolo, ale pragmaticky využívá to, co už funguje, okamžité SEPA platby z účtu na účet.Když platíte přes Wero, peníze se přesunou přímo z vaší banky do banky obchodníka. Karetní asociace jsou z řetězce zcela vyškrtnuty, což rapidně snižuje poplatky. Díky fúzi několika národních systémů nestavělo Wero na zelené louce. Dnes má přes 45 milionů registrovaných uživatelů.
Proč dává smysl
Wero funguje hned. Využívá existující infrastrukturu SEPA Instant, žádné vzdušné zámky, žádný rok 2029. Systém reálně funguje v Německu, Francii, Belgii a Nizozemsku. Od začátku roku 2026 začalo Wero oficiálně nahrazovat tamní extrémně populární systém iDEAL.Důležité je také odstřihnutí od prostředníků. Peníze neopustí evropský bankovní systém. Obchodníci tak ušetří na poplatcích, které dnes odvádějí Vise a Mastercard. Příjemná je také standardizace QR kódů. Česká platební aplikace dosud nepřečetla německý QR kód a naopak. Wero tohle sjednocuje. Pro český e-commerce prodávající do EU jde o praktický přínos, který přijde dřív než cokoliv jiného na tomto seznamu.
Kde naráží
Problém je, že je to tak trochu z bláta do louže. Zbavíme se sice závislosti na americkém oligopolu, ale vytvoříme si vlastní evropský bankovní oligopol, v podobě konsorcia EPI. Kontrola se přesouvá, nezávislost ne.Adopci u běžných uživatelů Wero zvládlo, přes 45 milionů registrovaných zákazníků ve čtyřech zemích mluví za vše, a to bez masivních marketingových kampaní. Silnou kartou je P2P posílání peněz: poslat kamarádovi 20 eur přes Wero je dnes ve Francii nebo Německu stejně přirozené jako napsat SMS. Otázkou zůstává, jestli Wero dokáže dobýt i fyzické pokladny. Tam totiž dominuje jiný soupeř, a to Apple Pay a Google Pay. Ty si vybudovaly silnou pozici díky jedné věci: přiložení telefonu trvá vteřinu a nevyžaduje žádné přemýšlení. Otevřít aplikaci a naskenovat QR kód je o několik kroků navíc. Pro Wero to znamená, že největší boj o zvyky zákazníků teprve přijde. A jako technologický strop platí jedno jednoduché omezení, Wero funguje výhradně online. Při výpadku internetu nebo mobilní sítě nebude možné provést platbu.
Digitální euro – kyberpunk v podání ECB
Zatímco Wero je iniciativa trhu, Digitální euro je ambiciózní státní projekt, jehož spuštění se plánuje na rok 2029. Jde o digitální měnu centrální banky (CBDC), kterou by Evropská centrální banka poskytovala jako bezplatnou veřejnou utilitu.
Co slibuje
Hlavní argument je skutečná suverenita. Peníze vydává a garantuje přímo centrální banka, nikoliv komerční subjekt. Jde o digitální ekvivalent bankovky, vaše peníze, bez rizika krachu komerční banky.
Z toho plyne i univerzální dosah. Obchodníci v EU pravděpodobně dostanou povinnost digitální euro přijímat, pokud vůbec nějakou platbu eurem umožňují. Pro spotřebitele to bude veřejná utilita s nulovými poplatky. A do budoucna by digitální euro mohlo přirozeně navazovat na infrastrukturu EU Digital Wallet, o které jsem psal v minulosti. Identita ověřená přes peněženku, platba provedená digitálním eurem. Zatím jde spíše o logickou vizi než potvrzenou integraci, ale Evropa pomalu skládá celý digitální ekosystém.
Co ho může pohřbít
Prvním krkolomným kompromisem je tzv. waterfall efekt a limit 3 000 eur. Komerční banky se bály, že by si lidé v době krize přesunuli všechny úspory do bezpečí k ECB a bankám by došla likvidita. Výsledkem je, že v digitální peněžence bude strop 3 000 eur (okolo 73 000 korun). Cokoliv nad tento limit se při příchozí platbě automaticky přeleje na váš připojený běžný bankovní účet.
Osobně však vidím jako největší slabinu samotné soukromí. ECB deklaruje, že transakce budou pseudonymizované a eurosystém nebude schopen přímo identifikovat koncové uživatele. Tým akademiků kolem bývalého zpravodaje OSN pro právo na soukromí prof. Joea Cannatacia však varuje, že z časů a metadat transakcí lze pomocí strojového učení a korelace s daty z chytrých telefonů, obchodů nebo geolokace zpětně identifikovat konkrétní uživatele. Paradoxně tak může být digitální stopa občanů větší než dnes. Přitom existují kryptografické nástroje, například slepý podpis, který využívá GNU Taler. Ty by umožnily ověřit existenci peněz bez jakékoli stopy o identitě platitele. ECB se pro tuto cestu zatím nerozhodla.
Mimo jiné CBDC měna slibuje i offline platby. ECB však chce něco, co žádný jiný systém v plném rozsahu neumí. Digitální platby ověřitelné okamžitě, bez přístupu k internetu – jako předání fyzické bankovky z ruky do ruky. Aby se zabránilo dvojí útratě (tzv. double-spending), musí transakce probíhat ve speciálním hardwarovém čipu od firmy G+D (Giesecke+Devrient), která dnes mimo jiné tiskne eurobankovky pro ECB. Celý model ale naráží na dva zásadní problémy.
Za prvé, bezpečnost celého offline řešení má stát na utajeném algoritmu firmy G+D. To přímo porušuje Kerckhoffův princip. Základní pravidlo moderní kryptografie, podle něhož by bezpečnost systému neměla záviset na utajení jeho algoritmu. Pokud by někdo čip prolomil a útok automatizoval (například přes NFC relay útok přes internet), důsledky by byly pro evropskou ekonomiku fatální, na rozdíl od padělání bankovek takový útok škáluje.
Za druhé, u jiných zabezpečených čipů (platební karty, iPhone) vás hardware chrání před zlodějem. Čip pro digitální euro má chránit eurosystém před vámi, abyste peníze neutratili dvakrát. Model rizika je obrácený a majitel zařízení se stává potenciálním útočníkem, který má na prolomení čipu libovolně mnoho času.
Proto by dávalo větší smysl upustit od offline řešení a soustředit prostředky raději na skutečnou anonymitu a bezpečnost online části.
Trh nikdy nespí
Zatímco bankovní úředníci a politici plánují digitální euro na rok 2029, technologický trh nečeká. Evropa se americké dominanci brání i pomocí tvrdé legislativy, která odemyká dveře novým inovacím.
Kde je síla
Díky evropskému zákonu o digitálních trzích (DMA) musel Apple nedávno odemknout NFC čip ve svých iPhonech i pro aplikace třetích stran. To přineslo zkrocení Applu, o kterém se roky jen mluvilo. Tradiční banky a fintechy mohou vytvářet vlastní „tap-to-pay“ peněženky, aniž by platily poplatky za integraci do Apple Pay. Paralelně s tím rostou eurové stablecoiny pod regulací MiCA. Společnosti jako Circle (EURC) nebo francouzská banka Société Générale (EURCV) vydávají regulovaná eura na blockchainu. Ty umožňují okamžité přeshraniční platby 24/7 a programovatelné chytré kontrakty, bez potřeby budovat nový miliardový IT systém. Skrze Open Banking pak fintechy využívají evropské zákony k přímému napojení na bankovní účty přes API, ekosystém se otevírá bez diktátu Visy nebo ECB.
Proč to nestačí
Hlavním problémem je, že chybí adopce u obchodníků. B2B platby nebo krypto trading fungují skvěle, ale babička s tím v Kauflandu nezaplatí. Těmto technologiím extrémně chybí fyzický terminál v běžném maloobchodě.
Navíc jde o trochu falešnou nezávislost, ačkoliv je v EU nařízení MiCA, emitenti stablecoinů jsou opět soukromé, často mimounijní firmy. Závislost se tak pouze přesouvá, místo Visy to bude Circle nebo Tether. Celý sektor trpí také fragmentací. Na trhu je mnoho různých peněženek, standardů a blockchainů, chybí jeden dominantní hráč, který by to sjednotil pro masy.
Česká stopa
Přestože v České republice platíme korunou, evropská platební revoluce nás nemine. Český e-commerce patří ke špičce a naše e-shopy prodávají po celé EU. Je vysoce pravděpodobné, že standardy Wero, včetně sjednocených QR kódů, se stanou normou dřív, než si většina obchodníků stačí uvědomit, co se děje. Zároveň budou mít evropští obchodníci zřejmě povinnost digitální euro přijímat, pokud nabídnou jakoukoliv jinou elektronickou platbu eurem.
Kdo má tedy náskok a kdo naopak prohrává?
Evropa má silnou politickou vůli odpoutat se od amerických platebních gigantů – a to je správné. Otázka je, která ze tří cest se ukáže jako funkční.
Wero má solidní náskok, již funguje, stojí na existující infrastruktuře a řeší reálný problém fragmentace. Jeho slabinou je, že přesouvá oligopol, místo aby ho zrušil. Zároveň ho čeká boj v podobě dobytí fyzických pokladen.
Digitální euro je technologicky nejambicióznější, ale jeho offline složka je podle současných plánů rizikový experiment s nejasným výsledkem. Pokud ECB neupustí od modelu security by obscurity a nevyřeší pseudonymizaci pomocí dostatečně silné kryptografie, projekt buď selže technicky, nebo bude z hlediska soukromí mnohem problematičtější, než jeho tvůrci přiznávají.
Největší šanci na skutečnou změnu vidím v kombinaci: Wero jako praktický standard pro každodenní platby + stablecoiny pro přeshraniční a programovatelné transakce + otevřené bankovnictví jako ekosystém pro inovace. Digitální euro se pak může stát záložní veřejnou utilitou, ale bez nerealistické offline ambice.
Trh má v tomto závodě zatím slušný náskok před státem. A to není důvod k oslavě, ani k panice, je to výzva pro regulátory, aby tentokrát nezaspali.
Autor