Rok, kdy nikdo nekoukal
V nedávném článku jsme psali o tom, jak se Litva proměnila v platební hub Evropy, a Revolut patřil mezi příklady firem, které si díky tomu vedou účty s litevským IBANem. Co jsme tehdy nevěděli a co vyplynulo až letos v červnu z reportu Financial Times je to, že přesně ve chvíli, kdy Revolut nabíral stovky tisíc nových klientů měsíčně a chystal prodej akcií při ocenění 75 miliard dolarů, mu Evropská centrální banka tiše zakázala spouštět nové produkty napříč celým Evropským hospodářským prostorem. O omezení veřejně nepromluvily ani ECB, ani Revolut sám.
Pozoruhodné na tom je, že Revolut ve stejném období spustil pobočky v Portugalsku, Belgii a Maďarsku, hypotéky v Litvě, dětské účty v Irsku a společné spořicí účty. Z venku to vypadalo, že firma jede na plný plyn. Uvnitř však běžel audit.
Co přesně ECB zakázala
Report Financial Times odhalil, že existovalo omezení. WealthBriefing přineslo detail, že ECB se nezabývala Revolutem plošně. Zaměřila se konkrétně na to, čemu firma říká NIAP – New Initiatives Approval Process – interní příručku, která určuje, jakým schvalovacím řetězcem musí projít každý nový produkt, než ho firma vypustí na trh. V podstatě se jedná o checklist a nezávislé razítko od lidí, kteří mají pravomoc říct ne.
Evropská centrální banka dospěla k závěru, že tempo inovací předběhlo schopnost je kontrolovat. Revolut musel zadat nezávislý audit rizikové, právní a compliance funkce, která NIAP řídí. Přehodnotit počty lidí, jejich kvalifikaci a nezávislost na byznysových týmech. Každý launch měl dostat razítko interních expertů a vedení banky se mělo zamyslet nad dopadem na kapitál a likviditu skupiny. Omezení se netýkalo celé skupiny ani britské matky, ale výlučně litevské bankovní entity Revolut Bank UAB. Tedy přesně té, která obsluhuje Čechy, Poláky, Němce a zbytek EHP.
Tlak ze všech stran
Aby byl příběh úplný, musíme jít ještě o rok zpět. Už v polovině roku 2024, krátce poté, co ECB převzala nad Revolut Holdings Europe UAB přímý dohled, informovala agentura Bloomberg o tom, že regulátor na firmu tlačí kvůli zlepšení AML kontrol a celkové governance. Šlo o první varování. Revolut zjevně nestihl zareagovat dostatečně rychle.
Pak už nabraly události rychlý spád. Duben 2025: litevská centrální banka pokutovala Revolut 3,5 milionem eur za nedostatky v AML procesech. Červenec 2025: ECB tvrdě zabrzdila schvalování produktů (NIAP). Duben 2026: italský regulátor přidal pokutu 11,5 milionu eur za zavádějící informace o investičních produktech. A do toho všeho podle dostupných, byť neověřených zdrojů ECB zvedla litevské entitě Revolut Bank UAB takzvaný Pillar 2 kapitálový požadavek na 4,5 % pro rok 2026, nejvyšší hodnotu mezi bankami, na které přímo dohlíží.
Jedna sankce je incident. Jedna prověrka je prověrka. Ale AML pokuta z Litvy, stopka ECB na spouštění nových produktů a rostoucí kapitálový požadavek popisují jeden konkrétní problém: governance a kontrolní procesy u litevské entity, který se opakoval třikrát během dvou let. Italská pokuta za zavádějící informace o poplatcích je jiný případ u jiného regulátora, ale spolu s předchozími ukazuje, že Revolut se v posledních dvou letech pohybuje v hledáčku regulátorů na více frontách najednou.
N26 – zrcadlo, do kterého by se měl Revolut podívat
Tento příběh má předchůdce a stojí za pozornost. V roce 2021 BaFin omezil německý neobank N26 na 50 000 nových klientů měsíčně, oproti přibližně 170 000, které firma tehdy přibírala. Důvodem byly nedostatečné AML kontroly. Omezení trvalo dva a půl roku. N26 utratil přes 100 milionů eur na compliance a jeho spoluzakladatel přiznal, že nepřímé náklady jako potlačená valuace a promeškaný růst šly do miliard. BaFin pak koncem roku 2025 přidal další opatření, vyšší kapitálové požadavky a stop na nové hypotéky v Nizozemsku.
Zatímco N26 dostal tvrdý strop na počty klientů, Revolut zatím podobnou sankci nezískal. Ale N26 příběh jasně ukazuje, jak takové věci eskalují. Regulátoři dnes zacházejí s tempem růstu jako s pákou. Jakmile je jednou důvěra regulátora otřesena, vrací se tak dlouho, dokud nevidí strukturální změnu, nejen záplatu na konkrétní díru.
S auditem v zádech do privátního bankovnictví
Nyní přichází část, která se v českých médiích vůbec neobjevuje. Revolut plánuje spustit private banking, a to pravděpodobně ještě letos. Cílený na klienty s vkladem nebo aktivy nad £500 000 (přibližně 14,5 milionu Kč). To už není masový retail. Je to přímý vstup do segmentu, kde dnes dominují Coutts, Julius Bär nebo JP Morgan.
Revolut k tomu nemá špatné výchozí pozice, tradingová divize firmy má přes 1,2 milionu klientů a £733 milionů aktiv pod správou. Firma nedávno dostala souhlas britských regulátorů poskytovat sofistikovanější investiční produkty, nabírá soukromé bankéře a zkoumá, jak do investičního portfolia zapracovat AI. Britský mass-affluent segment (bohatší střední třída s vyššími úsporami) přitom představuje přes £4 biliony celkového majetku.
Je tu ale paradox, který si nelze nevšimnout. Firma, které ECB loni řekla, že nestíhá kontrolovat vlastní schvalovací procesy, teď chce obsloužit klienty, kteří za prioritu číslo jedna považují právě bezchybnou, diskrétní a individualizovanou péči. Soukromí klienti s 14 miliony korun na účtu pochopením pro chyby neoplývají a získat je zpět je pak už téměř nemožné. Revolut musí ECB a především klientům dokázat, že loňský zásah ECB byl skutečnou změnou, nejen papírováním.
A co na to Česko?
Revolut v Česku funguje přes Revolut Bank UAB, litevskou entitu, které se ECB věnovala. Česko přitom není žádná okrajová zastávka. Podle CzechCrunch má Revolut v tuzemsku 1,3 milionu uživatelů, meziročně přibylo 34 % klientů a téměř dvě ze tří plateb kartou Revolut proběhly přímo v Česku, ne v zahraničí, jak se karta dřív primárně používala. Revolut tady dávno není jen cestovní karta, je to pro spoustu lidí primární platební nástroj.
Pokud private banking skutečně spustí, bude nejspíš nejdřív cílit na britský a německý trh. Ale logika expanze říká, že brzy přijde i do Česka. A tehdy bude klíčové sledovat, jestli má ECB k interním procesům Revolutu stále výhrady, nebo jestli audit z léta 2025 situaci skutečně změnil.
Volba mezi startupem a bankou
Celý příběh se dá číst dvěma způsoby. První je optimistický. ECB dala Revolutu domácí úkol, firma posílila NIAP tým a dnes spouští produkty po celé Evropě jako by se nic nestalo. Možná to tak skutečně je, jenže žádný zdroj nepotvrdil, že všechna omezení byla skutečně zrušena. Revolut i ECB mlčí.
Druhé čtení je méně růžové. Firma, která rostla tak rychle, že jí interní schvalovací procesy nestíhaly, teď vstupuje do segmentu, kde compliance průšvih není jen novinová zpráva, ale reputační pohroma na trhu, kde se klienti získávají roky a ztrácejí přes noc. Bankovní licence totiž není odměna za to, co firma dokázala. Je to závazek, který regulátor kontroluje znovu s každým produktem, který instituce spustí – a Revolut teď vstupuje do segmentu, kde se tohle pravidlo uplatňuje nejpřísněji.
Osobně si myslím, že Revolut tuhle zkoušku zvládne. Za jedenáct let Revolut vyrostl z cestovní karty na firmu, jejíž ocenění by ji, pokud by byla veřejně obchodovaná, řadilo mezi sedm největších bank Evropy. Je to výkon, který zároveň prokazuje jednu schopnost, kterou Revolut zvládá opakovaně: přizpůsobit se dřív, než ho k tomu někdo donutí. ECB audit byl bolestivý, ale pravděpodobně přišel dřív, než by přišla skutečná krize. Ale zatímco Wero, digitální euro a stablecoiny bojují o každodenní platby průměrného Evropana, Revolut vsadil na úplně jinou partii: získat důvěru nejbohatšího segmentu, kde se pohybují peníze a reputace, které se neodpouštějí. To je náročnější sázka, než vypadá.
Regulátoři přitom nejsou jediní, kdo sleduje, co Revolut dělá dál. Jsou to i potenciální klienti private bankingu, kteří zvažují, jestli svěřit firmě s čerstvým ECB auditem v zásuvce půl milionu liber. A právě tahle otázka důvěry rozhodne, ne počet jurisdikcí ani výše ocenění. Byl loňský rok skutečným přerodem, nebo jen přestávkou před dalším kolem?
