Sedmatřicet evropských bank chystá na tento rok token pevně navázaný na euro. Šéfka ECB Christine Lagarde přitom dvanáct dní předtím řekla, že Evropa nic takového nepotřebuje.
Osmého května vystoupila prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagarde na konferenci ve Španělsku. „Argument pro podporu eurových stablecoinů je mnohem slabší, než se zdá,“ řekla tam. O dvanáct dní později oznámily evropské banky, že se k jejich společnému projektu přidalo dalších pětadvacet členů. Celkem jich mají sedmatřicet. Banky tedy staví přesně to, o čem centrální banka řekla, že to Evropa nepotřebuje.
Co se chystá spustit
Stablecoin funguje jako euro, které se posílá po blockchainu. Jedné jednotce odpovídá jedno euro, které vydavatel drží stranou na účtu nebo v krátkodobých dluhopisech. Posílá se tedy mimo klasické bankovní převody, nepřetržitě a s vypořádáním v řádu vteřin.
Projekt se jmenuje Qivalis a token má nést název Euro On-Chain. Začal v září 2025 jako záměr devíti bank, v prosinci dostal jméno a sídlo v Amsterdamu. Letos v květnu se rozrostl na 37 bank z patnácti zemí. Mezi nimi ING, UniCredit, BNP Paribas, CaixaBank, Intesa Sanpaolo nebo Erste Group.
Příprava je přitom dál, než se z oznámení zdá. V březnu padl výběr dodavatele. Technický základ staví americká firma Fireblocks: vydávání a rušení tokenů, úschovu i prověřování příjemců. Vedení je obsazené. Ředitelem je Jan-Oliver Sell, který dřív vedl německou pobočku burzy Coinbase, v čele dozorčí rady sedí Sir Howard Davies, bývalý viceguvernér Bank of England. A podle vlastních slov firma teď jedná s burzami o tom, kdo bude token nabízet.
Chybí jedna věc. Licence. Qivalis o ni žádá nizozemskou centrální banku a na svém webu píše, že elektronické peníze zatím nevydává. Spustit chce hned, jakmile razítko dostane. Celý harmonogram tedy visí na jednom úřadu.
Proč to banky dělají
Cílem není platit tokenem v obchodě. Míří to na firmy a banky. Na pokladny nadnárodních firem, které dnes čekají na převody přes víkend, na exportéry platící přes řetězec korespondenčních bank a hlavně na vypořádání tokenizovaných aktiv, kde obě strany obchodu proběhnou naráz v jednom kroku.
Čísla, kterými to banky zdůvodňují jsou, že v eurech je dnes jen 0,2 % celosvětového oběhu stablecoinů. Dolarové přesáhly 300 miliard dolarů, eurové drží dohromady necelou miliardu.
„Když na blockchainu nebudeme mít euro, banky použijí dolar. Protože tam je, je dostupný a má likviditu,“ řekl Sell serveru CoinDesk.
Proč je ECB proti
První námitka je run na vydavatele. Stablecoin je soukromý závazek a drží se na svém kurzu jen tak dlouho, dokud mu lidé věří. Ukázalo se to v březnu 2023. Firma Circle měla 3,3 miliardy dolarů z rezerv svého tokenu v padající bance Silicon Valley Bank. Cena, která měla být pevně jeden dolar, klesla na 87,7 centu.
Druhá námitka míří na banky samotné. Když peníze odtečou z běžných vkladů do stablecoinů, banky budou mít méně na půjčování a rozhodnutí ECB o sazbách se bude hůř přenášet do ekonomiky. Evropské firmy jsou na bankovních úvěrech závislejší než ty americké, takže tady by to bylo kritické.
ECB má vlastní plán. Od září chce nabídnout vypořádání, při kterém blockchainové platformy sáhnou přímo do jejího systému. Do roku 2028 má na stejný základ navázat celý evropský trh s tokenizovanými aktivy. Rozdíl je v tom, čí peníze jsou uvnitř. U ECB peníze centrální banky, u Qivalisu závazek soukromé firmy.
Shoda uvnitř Eurosystému přitom není. Šéf Bundesbanky Joachim Nagel eurové stablecoiny v únoru veřejně podpořil.
Jak je na tom digitální euro
Digitální euro je trochu jiný příběh ale plete do stejné debaty. Míří na běžné lidi. Piero Cipollone z výkonné rady ECB říká, že to bude „jako hotovost, jen v digitální podobě„. Zdarma a použitelné kdekoli v eurozóně. Jako důvod uvádí konkrétní případ. Když USA uvalily sankce na soudce Mezinárodního trestního soudu, Visa a Mastercard jim zablokovaly karty.
Termín je ale vzdálený, protože pilot má běžet od druhé poloviny roku 2027, ostrý start nejdřív v roce 2029, a jen pokud EU stihne přijmout příslušné nařízení.
Může ale nastat problém
Vydat token je snadné. Přimět někoho, aby ho používal, ne. Dolarové tokeny se díky náskoku a počtu uživatelů staly výchozím prostředkem vypořádání a přiznává to i sama Lagarde. Zhruba polovinu eurového segmentu navíc drží americké EURC.
K tomu evropská pravidla zakazují stablecoin úročit. Firma tak volí mezi tokenem s nulovým výnosem a eurovým vkladem, který něco nese.
A pak je tu složení skupiny. Z 37 bank je z východní Evropy jediná, polský Bank Pekao. Nepřímo jsou ale ve hře mateřské firmy čtyř velkých českých bank: Erste Group, KBC, Raiffeisen Bank International a UniCredit. Česká spořitelna, ČSOB, Raiffeisenbank i UniCredit Bank tak dostanou hotový výsledek.
Co z toho plyne
Pro evropské firmy to znamená první vážnou alternativu k placení v dolarových tokenech. Pro ECB nepříjemnou situaci. Nástroj, který sama nechtěla, staví banky, na které dohlíží. A pro zbytek trhu test toho, jestli se dá měnová infrastruktura postavit dohodou sedmatřiceti institucí.
